Dýchání zhluboka je terapeutická metoda s jejíž pomocí můžeme zvládnout náhlý nápor emocí, strach, lítost, zlost, ale také velkou radost…
Pokud se něčeho moc bojíte, akutně, teď nebo vás doslova popadne zlost či obrovská lítost – zastavte se na moment a zkuste to vydýchat.
Soustřeďte se na svoje nitro a zhluboka se nadechněte nosem – vnímejte jak vzduch proudí až do bříška a pak - pomalu, vydechujte ústy. Opakujte dokud nepocítíte, že jste se zklidnila, zklidnil, dokud vaše srdce nezačne zase tlouct v normálním rytmu.
Někdy je velmi těžké vyrovnat se s vnitřní bolestí, velkou lítostí, strachem nebo zlostí. Všechno to jsou negativní emoce které nám ubližují a my třeba nemůžeme zrovna řešit problémy které je způsobují. Ne proto, že bychom nechtěli, ale třeba to prostě není v naší moci, prostě to nejde.
Nepomůže prodýchávání ani odsunutí těch důvodů do podvědomí. Že si prostě řekneme – nebudu na to myslet. To může pomoci krátkodobě, ale podvědomí je sviňa (pardon) a bude nám ničit nervy, zdraví a život. Nejlepší by samozřejmě bylo najít si dobrého psychoterapeuta, ten nám může pomoci vytáhnout problém na světlo a pojmenovat ho. Dokud svůj problém nepojmenujete, nedá se s ním pracovat.
A co když z nějakého důvodu nechceme (nebo nemůžeme) svoje nitro a problémy s nikým sdílet? Pořád doporučuji překonat zábrany a zkusit toho psychologa či terapeuta…. Ne? Tak se s vámi rozdělím o metodu, kterou v takových situacích používám já. Přináší mi to vnitřní klid a vyrovnanost, ale není to vše spasitelné.
O co jde – jde o to posadit se či položit na záda na klidném místě kde mě nikdo neruší, zavřít oči a nejprve se párkrát prodýchat aby se mysl zklidnila. Pak se soustředit na místo kde cítím nepohodu – bolest na srdci, mravenčení v žaludku a vždy také na svůj mozek. A představuji si na těch místech klubíčko toho pocitu. A v duchu začnu ta klubíčka za konec tahat ven z těla a tam je namotávat do velikého klubka a když mám pocit, že už je to všechno venku tak, opět v duchu, otevřu okno, dveře, popelnici (cokoliv chcete) a to klubko vyhodím.
Opakuji každý den, většinou v posteli před spaním, dokud ty špatné pocity přetrvávají, dokud se nevyrovnám s problémem či situací který, která je způsobuje. Pokud jste dočetli až sem a rozhodnete se to vyzkoušet moc bych vám přála aby to pomohlo, ale pokud jste náhodou pacient trpící epilepsií, raději zůstaňte jen u toho prodýchávání.
A nedávno jsem na síti Mastodon kde mám účet našla teologa, liturgika a pastoralistu Tomáše Drobíka, jehož příspěvky jsou požehnáním (doslova) a pohlazením na duši. Jeden jeho příspěvek bych tu ráda na konec ocitovala:
“den
se změnil v noc
už nemusíš nikam pospíchat
najdi
místo a odlož tam vše, co s sebou vláčíš
a podívej se na
to z odstupu
a pak to odevzdej končícímu dnešku
aby tě
to dál netížilo
zhluboka dýchej
a s nadějí na nový
zítřek
spočiň v boží náruči”
Přeji všem krásné Vánoce, zdraví na těle a pokoj na duši!
Komentáře
Okomentovat