Zemřít

(Slova, která nemám ráda.)

    Tohle slovo, ne že nemám ráda, ale úplně ho nesnáším. Vlastně spíš nesnáším to, co znamená a vyjadřuje. Pokud o někom řekneme, že zemřel, je to prostě tvrdá skutečnost, je to definitivní. A já tuto skutečnost těžko přijímám a nedokáži se s ní vyrovnat a smířit. Dávám přednost slovu „odejít“. Pokud někdo „odejde“, je naděje, že se zase jednou potkáme.......

   Není to tak dávno, co z mého života odešel člověk, který mi byl velmi blízký a který pro mě hodně znamenal. Snažím se s tím vyrovnat, přijmout to, ale zatím to moc nedávám. Najednou mám prázdné ruce, hluchý telefon a obrovský smutek v duši.

   Jsem ten typ, co si musí všechno „odmlčet“. Musím věci nejprve vnitřně a mlčky zpracovat a někdy si připadám jako zamčené dveře. Za ně nejde vidět a přes ně není slyšet - a....až přijde MŮJ čas, nebudu se bát, protože TY už tam jsi....