Emma - část 2.

Když se tak ohlédnu dozadu, doba bezprostředně po setkání s Emmou byla z mé strany emočně dost vypjatá. Když jsem se dostala ze šoku a začala zase myslet, nastala fáze hledání. Jsem člověk systematický a v dnešní době je získávání jakých koliv informací, vzhledem k internetu, poměrně jednoduché. Jenomže - zatím co odborných informací jsem našla poměrně dost, konkrétních zkušeností lidí s epilepsií je na netu velmi málo. Domnívám se, že je to proto, že se lidé obávají před svým okolím přiznat že trpí epilepsií. Z dotazů (většinou anonymních) v on-line poradnách jsem zjistila, že pacienti s touto diagnózou jsou velmi omezení výběrem povolání a společenského zařazení a také mohou (a mají) ztížené navazování partnerských vztahů. Prostě a jednoduše, když někomu řeknou, že trpí epilepsií, tak ti druzí čekají křeče a pěnu u huby (pardon).

Já jsem začala s tzv. „otevřenou cestou“. Ne, že bych každému na potkání povídala, že teď žiju s Emmou, ale ani to netajím. Je to takový můj soukromý průzkum jak budou lidé v mém okolí na tuto informaci reagovat.

Abych se vrátila k vyhledávání informací. Zjistila jsem také (pokud je to pravda), že je docela dost známých osobností o kterých je známo, že trpěli touto nemocí. Z těch narozených v dobách minulých to prý byli například Sokrates, Alexandr Veliký, Julius Caesar, Johanka z Arku, Dante Alighieri, George Byron, Moliere, Dostojevskij, Vincent van Gogh nebo Napoleon.

Z našich součastníků pak jsou veřejně známí např. Dalibor Gondík nebo Miroslav Donutil.

Uznávám, jsem v dobré společnosti!

Infografiky organizace WHO. Informuje o číslech, hlavních problémech i možných řešeních spojených s epilepsií celosvětově. Česká verze tohoto dokumentu vznikla ve spolupráci s organizací Epistop.