Emma - část 3. - Co dál...?

Vzpomínám na všechny ty informace které jsem iniciativně nastudovala na netu, na zákazy, příkazy a doporučení která jsem dostala v ordinaci...! (Jenom tak mimochodem, dočetla jsem se v knize MUDr. Hnízdila, že epileptický záchvat může vyvolat i skutečnost, že máme něčeho plnou hlavu, ten přetlak prostě musí někam ven - zjednodušeně řečeno. Divím se, že mi tehdy Emma nenakopala zadek podruhé!

Takže stručný přehled.

Léčba epilepsie spočívá, kromě podávání léků, hlavně v režimových opatřeních. Jako základní režimové opatření je úprava životosprávy. Velmi důležitý je pak pravidelný spánek, vyloučení alkoholu a návykových látek a omezení nadměrného fyzického i psychického zatížení. Ideální je přiměřená pohybová aktivita s pravidelným příjmem tekutin. Je nutné vyhnout se práci v nočních směnách. A dále používáni strojů, nástrojů a jiných předmětů, které by vás mohly v případě záchvatu zranit.

Dodržování výše uvedeného v praxi.

1) Pravidelný spánek - toto režimové opatření mi přišlo poněkud úsměvné, neboť jsem se sice snažila chodit spát pravidelně ve stejnou dobu a snažila jsem se spát nejméně sedm hodin, jenomže odjakživa trpím nespavostí a stačí mi spát šest hodin denně. Nejenom, že se několikrát za noc budím, ale po šesti hodinám už prostě neusnu. Dál mi moje lékařka zakázala spát přes den - to proto, že ten první záchvat vyvolalo pravděpodobně nevyspání. To je taky fajn opatření, protože jemu navzdory nemůžu říct, že by se můj noční spánek zlepšil. Co však můžu říct, že se zhoršil můj výkon během dne. Jako kardiologický pacient po operaci srdce, jsem dost často unavená, což dříve spravilo krátké zdřímnutí přes den. Teď jsem měla utrum! Takže většinou během večerních Televizních novin jsem usnula u televize a pak byla v půl druhé max. ve dvě jako rybička! Pravda, někdy - např. u velmi zajímavého filmu - jsem usnula až v půl deváté a to pak můj vnitřní budík zazvonil v půl třetí. A co dál? Většinou jsem jen tak ležela a myslela na blbosti. Pravda, někdy mě napadali i chytré myšlenky. Třeba, že epilepsie je pořád lepší než nádor na mozku a pod. Někdy jsem se přesunula do bývalého pokojíčku a četla si. No a někdy zapnula počítač a pracovala. Pak jsem odpoledne přijela z práce, nachystala večeři, s mým mužem se navečeřela a .... usnula u televize - kruh se uzavřel.

2) Takže jsem opravdu omezila nadměrné fyzické zatížení - i když za cenu přibrání 7 kg :), co se mi ale nepodařilo - a stále se to nedaří - omezit psychické zatížení. Ona už jen ta samotná Emma je na pos... Velmi těžko jsem se s ní vyrovnávala. Moje noční můra, na příklad, byla možnost, že to se mnou švihne někde na ulici. Protože v naší zeměpisné šířce, nejenom že vám většina lidí nepomůže, ale spíš vás ještě někdo okrade. O tom, že vás v "akci" uvidí někdo známý ani nemluvím.

Opravdu velmi těžko jsem se se svým novým životem, s Emmou po boku, vyrovnávala. Ale snažila jsem se. Poctivě. Nepropadat hysterii, víc odpočívat, najít si na mé situaci cokoliv pozitivního. Nakonec jsem - v rámci terapie - začala psát tento blog. Ovšem to, co mě definitivně srazilo na kolena, bylo poslední režimové opatření - byl mi odebrán řidičský průkaz a zakázáno řídit motorové vozidlo.