Emma - část 4.

Tak, a je to v háji. Jsem opět, po kolikáté už, totálně na kolenou. Celý ten rok mě držela nad vodou naděje, že když nebudu mít rok záchvat, že budu moci zase řídit. Ještě při minulé kontrole si moje lékařka poznačila termín další kontroly a poznámku – event. ŘP. Celý ten rok jsem se snažila porážet únavu a pracovat jak to jde. Pozitivně koukat na svět i když jsem nemohla „brát“ každou práci, protože bez auta se prostě moje práce dělat nedá. A celý ten rok jsem doufala a upínala se na něco, co nebude. Dnes jsem se na pravidelné kontrole dozvěděla, že za další tři měsíce musím absolvovat další EEG po spánkové deprivaci (po celonočním bdění) a pokud nebude negativní, žádný řidičák.

Já samozřejmě chápu to opatření a proč nesmím řídit (to spíš jsem asi před tím něco špatně pochopila, nebo ve mně moje lékařka vzbudila nesprávný dojem), ale jsem obrovsky zklamaná a v depresi. A jsem unavená. Jsem tak strašně unavená. Nevím, co budu dělat dál, ale momentálně mi to ani nemyslí, nechci nic vědět, nikoho vidět, s nikým mluvit.... Emma je stále se mnou a vím, že se mnou bude i za ty tři měsíce. Záchvat jsem sice žádný neměla, ale vím, že tady pořád je.