Nový rok.
Loni, touto dobou byla Emma v mém
životě už víc jak sedm měsíců. Mezitím jsme si na sebe tak
nějak zvykly. Já jsem se pomalu vzpamatovávala a přestávala se
bát dalšího záchvatu. Přispěl k tomu především fakt, že
jsem těch sedm měsíců žádný záchvat neměla. Bylo zřejmé,
že Lamictal funguje a to bylo hlavní. Pečlivě jsem dodržovala
režimová opatření, částečně přeorganizovala svůj pracovní
život a celkově víc odpočívala. A – začala do kanceláře
jezdit busem. Ze začátku jsem během jízdy jen seděla a tupě
zírala z okna, postupně jsem začínala „vnímat“ co je venku i
co, nebo kdo, je uvnitř. Po čase jsem poznávala pravidelné
spolucestující a začínala se bavit jejich rozhovory. (Já vím,
že je to neslušné, ale v autobuse si uši prostě nezacpete!) A
začala jsem si během jízdy číst.
Před onemocněním jsem si četla
hodně, ale pak jsem měla období, kdy jsem číst nemohla. Nemohla
jsem se na to soustředit a nebavilo mě to. Popravdě, po té, co se
Emma usídlila v mém životě, mě nebavilo vůbec nic.
Cesta trvá cca 45 min a to je dost
času na čtení. Dokážu číst i několik knih naráz, takže do
autobusu jsem měla cestovní knihu a doma rozečtenou jinou. Ty
„autobusové“ byly převážně tzv. duchovní.
Objevila jsem MUDr. Hnízdila,
Jaroslava Duška, Vladimíra Kavku... Vím, že o Duškovi si hodně
lidí myslí, že je blázen, ale ty knihy mi psychicky moc pomohly.
Především mi pomohly si uvědomit, že jsou horší věci (nemoci,
události) než epilepsie. „Máš štěstí,“ říkala jsem si,
„že je to pouze lehká forma! Že nemáš záchvaty.“ A je to
pravda a pořád je naděje, že se úplně vyléčím.
*****
Před svátky jsem byla opět na EEG
po spánkové deprivaci a následně na kontrole na neurologii. Stav
se pomalu lepší, ale prý jen opravdu pomalu, proto mi moje lékařka
nasadila další lék, který se mnou cvičí snad ještě víc než
původní Lamictal. Měl by však proces léčení zrychlit, tak se
snažím vydržet, než si můj organismus opět zvykne. Než
pominou, nebo se alespoň zmírní, vedlejší příznaky. Tentokrát mi to "noční bdění" šlo opravdu dobře a noc mi velmi rychle uběhla. Před časem jsem dostala od své mladší dcery omalovánky proti stresu, tak jsem celou noc vybarvovala a vybarvovala... A proti stresu opravdu doporučuji!
Komentáře
Okomentovat