To poškubané pískle leželo stranou
u chodníku a ze všech svých posledních sil, se snažilo volat o
pomoc. Upřímně – kdyby ho nevyňufal pes, možná bych si ho ani
nevšimla. Co teď?
Rozhlédla jsem se po blízkých
keřích, zda nenajdu nějaké ptačí hnízdo. Nikde nic. Ani kolem
toho, napůl holého, mláděte nepoletovali žádní vystresovaní
ptačí rodiče. Babo raď (si)!
Zahnala jsem psa, sundala z krku šátek
a opatrně do něj mládě sebrala. Doma jsem mu vystlala krabici od
bot a mládě do ní uložila. Pískle mezitím přestalo pískat a
čím dál tím víc vypadalo, že každým okamžikem dodýchá. A
stal se zázrak – nedodýchalo. Nad ránem nás vzbudilo hlasité,
naštvané a hladové cvrlikání. Pro tento případ jsme kolektivně
už předem nastudovali potřebné informace, takže nás zaskočilo
pouze zjištění, že mládě je tak mladé, že ještě samo neumí
zobat, a že se musí krmit po cca 2 hodinách. Přímo do zobáčku.
Nevím, jak je to možné, ale kosí
slečna (ano, byla to samička kosa), naši vysoce odbornou péči
přežila. Velmi rychle rostla a dorůstalo i oškubané peří,
které jí asi původně pocuchala toulavá kočka. Podle zákona
můžete mít doma divoké zvíře nebo ptáka max. tři týdny.
Potom, pokud se vám ho nepodaří uzdravit, ho musíte odnést
na záchranou stanici.
Byli jsme rozhodnutí „vyvést Pepinku z
hnízda“ sami, ale nemohli jsme to udělat dřív,
než bude umět létat. Věděli jsme, že nemáme moc času,
protože se nám krátily ty tři týdny a navíc se Pepinka čím
dál víc ochočovala. Naštěstí je schopnost ptáků létat asi
vrozená, protože se to naučila velmi rychle. Nejdříve jsme si ji
nechali sednout na dlaň a pak s rukou pohybovali nahoru a dolů.
Tento pohyb ji nutil vyrovnávat, čemuž, naprosto instinktivně,
začala pomáhat mácháním křídly. Potom jsme ji začali voláním
lákat od stolu ke kuchyňské lince, z kuchyně do obývacího
pokoje a podobně. Nejprve začala létat v jedné „letové rovině“
a poměrně vtipné momenty nastávaly, když chtěla změnit směr
nebo výšku.
Den „D“ jsem málem obrečela.
Vypustili jsme ji u nás na zahradě. Je obklopená dalšími
zahradami a je na okraji města. Dál už jsou jen luka a blízký
les, nedaleko řeka Morava. Je tady dostatek stromů a keřů a tedy
i potenciálních úkrytů. Pepinka dostala druhou šanci a já jsem
přesvědčená, že ji využila. Kosů je u nás v zahradách
spousta, ale jenom jedna samička na nás pořádá nálety, jako
kdyby si chtěla sednout na rameno. Na volání už neslyší a
nereaguje, ale já si myslím, že je to ona!
Komentáře
Okomentovat