Příspěvek do Newsletteru Společnosti "E"
Jedním z režimových opatření při
léčbě epilepsie je vyvarování se stresu. Což je, v dnešní
hektické době, dost obtížné i pro člověka zdravého. Pro
nemocného člověka je to úkol takřka nadlidský, protože už
jenom jeho vlastní diagnóza je sama o sobě na po...stresující.
Jakýkoliv způsob, jak si
zlepšit náladu a den, považuji za dobrý. Než mi byla před dvěma
lety diagnostikována epilepsie, přiváděla jsem svými
„protistresujícími opatřeními“ kolegy v kanceláři
k šílenství. Velmi účinná, v tomto směru, byla například otázka položená při jakémkoliv požadavku na provedení práce: „Přejete si to s tatarkou nebo kečupem?“ Dále mi u pracovního stolu přibyl odpadkový koš s nálepkou „Vyřízené zakázky“ a jako velmi efektní se, mezi zvyšujícími se hromadami papírů na pracovním stole, ukázalo i zvolání: „To je nuda! Co jenom budu, pro Boha, dnes dělat?!“ Ovšem úplně nejlepší je, v okamžiku kdy pracovní zoufalství dostupuje vrcholu, začít si zpívat.
k šílenství. Velmi účinná, v tomto směru, byla například otázka položená při jakémkoliv požadavku na provedení práce: „Přejete si to s tatarkou nebo kečupem?“ Dále mi u pracovního stolu přibyl odpadkový koš s nálepkou „Vyřízené zakázky“ a jako velmi efektní se, mezi zvyšujícími se hromadami papírů na pracovním stole, ukázalo i zvolání: „To je nuda! Co jenom budu, pro Boha, dnes dělat?!“ Ovšem úplně nejlepší je, v okamžiku kdy pracovní zoufalství dostupuje vrcholu, začít si zpívat.
No a teď už úplně vážně.
Musím přiznat, že pro mě - a troufám si říct, že i pro mé
kolegy, byl v té době nejlepší odbourávač stresu můj pes –
maltézský psík jménem Leo, který se mnou jezdil do kanceláře.
Neumíte si představit, co dokázala taková malá chlupatá koule
na pracovišti! Záměrně používám minulý čas, protože nyní
jsem bez řidičského oprávnění a protože Leo neumí jezdit
městskou hromadnou dopravou, hlídá doma. Proto bylo nutné, najít
si nový způsob jak vytáčet kolegy v kanceláři. Stalo se jím
odpočítávání. Princip spočívá v tom, že při příchodu na
pracoviště zřetelně a nahlas oznámíte kolegům: „Tak
přátelé – třicet pět dnů do Vánoc!“ Důležité přitom
je, začít s odpočítáváním co nejdříve, ideálně hned po
letní dovolené. Úspěch zaručen!
Dnes, kdy píši tento příspěvek je
to do Vánoc přesně dvacet jedna dnů. Zítra je první adventní
neděle a začíná období klidu a rozjímání. Zapálíme první
adventní svíčku....
Přátelé, užijme si ten adventní a
vánoční čas pokud možno v klidu a pokud možno bez stresu.
Přeji nám všem krásné svátky,
zdraví na těle a pokoj na duši!
Komentáře
Okomentovat