Od napsání posledního příspěvku
už uplynula poněkud delší doba, po kterou jsem se nesla na vlně
zdaru a nezdaru a lepšího a horšího stavu. Těsně před Vánoci
mi opět bylo navýšeno dávkování léku (o třetinu) a opět to
bylo provázeno problémy s vedlejšími účinky včetně zhoršení
psychického stavu. Vánoce samotné pak byla naprostá kakastrofa
(jak říkával můj synovec, když byl ještě malé dítě), naštěstí jsem si naplánovala „dovolenou“ až do nového roku,
takže to nejhorší jsem si odbyla doma.
Počátkem nového roku jsem se –
úplnou náhodou - dozvěděla, že zemřel pan Vladimír Kafka.
Malíř a léčitel. On sám slovo „léčitel“ neměl rád
(říkal, že s nemocnými lidmi pracuje), ale přesto, že jsem se s
tímto pánem nikdy nesetkala, on a jeho knihy mi částečně
pomohly vyléčit duši po té, co se Emma nastěhovala do mého
života. Už dříve jsem se zmiňovala, že jsem poslouchala různé
besedy a tedy i besedy s Vladimírem Kafkou a mám dvě jeho knihy,
hustě polepené takovými těmi značkovacími lístečky. Také
díky němu jsem pochopila, že nejenom moje původní špatná
srdeční chlopeň, která potřebovala předčasně vyměnit, ale
také můj kolaps a Emma v mém životě jsou znamení. Nebo signály,
že ve svém životě dělám (nebo jsem dělala) něco špatně. A přesně
i vím co.
Bylo pro mě celkem jednoduché změnit životní režim, protože Emma mi naprosto přesně stanovila nové parametry a mé nemocné srdce životní limity. Změnit myšlení tak jednoduché nebylo. Hodně mi s tím pomohl pan Vladimír Kafka a i proto je mi velice líto, že odešel tak brzy. Ale zůstalo tu po něm mnoho jeho myšlenek, byť
dnes už jen zaznamenaných či napsaných. Zůstaly tu jeho knihy,
jeho rozhovory, besedy....jeho poselství...
- že na život se nečeká, žije se
teď a žije se na plno
- že nemoc je dluh lásky na sobě
- že člověk musí v životě říct
jasné ANO, když se mu něco líbí, či s něčím souhlasí
- že člověk musí říct jasné NE,
když se mu něco nelíbí, či s něčím nesouhlasí
- že když jdeme, je moudré pozorovat
cestu (indiánské přísloví)
- že sebelítost je jedna z nejhorších
negativních energií, která navíc rozežírá naši psychiku
- že uvnitř nás samých je ukrytý ten
největší poklad stvoření a tím je láska – i k sobě samému
- že je naprosto nezbytná úcta k
sobě samému
- že často musíme padnout až na
samotné dno, abychom zjistili, jak na tom skutečně jsme
- že láska neodpouští - protože pocity
viny vznikají v našich zmanipulovaných představách
S ohledem na autorská práva si více z myšlenek Vladimíra Kafky poslechněte, máte-li zájem v jeho zaznamenaných vystoupeních.
Odkaz na rozhovory a besedy s Vladimírem Kafkou:
Komentáře
Okomentovat