Emma – část 10. - Souboj s pamětí

Nedávno jsem procházela své poznámky k příspěvkům pro tento blog a uvědomila si, že jsem ZAPOMNĚLA (jak příznačné), v souvislosti s Emmou, na jeden svůj obrovský problém.

O nežádoucích vedlejších příznacích užívaných léků jsem už psala v části 6. Poté, co mi byla diagnostikována epilepsie a po nasazení léků jsem začala mít, krom jiného, také obrovské problémy s pamětí. Hlavně s tou krátkodobou. Kdyby to nezpůsobovalo poměrně vážné komplikace, hlavně pracovní, bylo by to možná i komické. Na pracovním poli jsem si kromě klasického diáře pořídila ještě malý zápisník do kterého jsem si zapisovala opravdu všechno, co se týkalo mých zakázek a klientů. I tak se stalo, že jsem na něco důležitého občas zapomněla.

Jsem projektant pozemních staveb a původně i rozpočtář. Co se nepodařilo na mém „podnikání“ zdecimovat odebráním ŘP, podařilo se problémům s pamětí. Například ty rozpočty jsem musela přestat dělat úplně. Už jsem se na sebe nemohla spolehnout a nechtěla jsem způsobovat potíže svým klientům tím, že bych v rozpočtu na něco zapomněla. Stačilo totiž, aby na mě někdo během práce promluvil a bylo to v háji, nevěděla jsem, někdy, kde jsem skončila.

Ještě horší to bylo v soukromém životě. Moji blízcí měli pocit, že je neposlouchám, protože jsem zapomínala co mi už třeba dvakrát řekli. Nevěřili mi, že za to nemůžu. Marně jsem jim vysvětlovala, že je poslouchám, že si to prostě jenom NEPAMATUJU. Přesvědčil je až příbalový leták k užívanému epi léku. Naštěstí se po čase moje problémy s pamětí zlepšily. Asi tělo potřebovalo ten čas aby si zvyklo... Zatím jsem užívala tři různé léky a všechny měly problémy s pamětí v NÚ uvedeny.

Velmi nerada na tu dobu vzpomínám. Přemýšlím o tom, že něco podobného asi zažívají lidé s Alzheimerovou nemocí. Mimo ony „výpadky“ si plně uvědomujete, že jste na něco zapomněli a někdy ani nevíte na co. Uvědomujete si, že se z vás pomalu začíná stávat nesvéprávný jedinec a věřte, že to není hezký pocit.

Chtěla bych se touto cestou obrátit na všechny, kdo si třeba tento příspěvek přečtou a mají v rodině epileptika – prosím vás, nebuďte na něho zlí když něco zapomene, on za to opravdu nemůže a navíc je z toho sám vyděšený. Vydržte, než si zvykne na léčbu, nebo na nové léky či dávkování. Prosím vás, pomozte mu – trpělivostí, pochopením a láskou. (A třeba mu kupte křížovky, nebo hrajte pexeso.) Ze srdce děkuji.❤❤❤

Při změně léku nebo dávkování vím, že budu nějakou dobu nemožná, 

tak si alespoň udělám radost:).