Nedávno se v naší FB skupině
(Život s epilepsií a Epilepsie - rady a tipy) objevila mladá žena, která měla svůj první
záchvat a které byla diagnostikována epilepsie. Mladá maminka, s
malým dítětem, vystresovaná, nevyspalá a s měsíčním
cyklem.... Naštěstí byl přítomen její partner, který volal
záchranku a následně se na EEG zobrazila EPI aktivita. A tato
mladá žena od nás hrozně moc chtěla slyšet, že epilepsii nemá.
Přesně se mi vybavila doba, kdy
byla epilepsie diagnostikována mně. Jaký to byl šok a jak jsem
tomu také nemohla uvěřit. Jak dlouho mi trvalo ji ve svém životě
přijmout. Nechci to tady znovu rozebírat, je o tom konec konců
tento blog, ale já jsem si zároveň uvědomila, jak úplně jinak
se nyní na své onemocnění dívám. Pokud se i nepodaří mi úplně
vysadit léky a nakonec se i nepotvrdí předpoklad, že EPI možná
vůbec nemám, můj svět už se nezhroutí. Už vím, že i s Emmou
se dá žít.
Je to o úhlu pohledu. A já mám
vždy ve zvyku dívat se na více stran, to jenom – v jednu dobu
jsem to zapomněla.
Komentáře
Okomentovat