„Jiný to nebude, děkuji osude,
za všechno co se stalo,
co nám na podšálku po vypití
kávy zůstalo...“
Jaromír Nohavica
Tak tahle písnička mi od rána zní
v hlavě a ne a ne ji z ní dostat pryč. Naštěstí nevystihuje můj
momentální stav se snižováním léků na EPI – tam to naštěstí
JINÝ je. Koncem května jsem byla na kontrole na 1. neurologické
klinice v Brně – v nemocnici u Sv. Anny. EEG v naprostém pořádku
takže řidičské oprávnění prodlouženo na další rok a snížení
dávky na 500 mg den a 750 mg noc. Po měsíci snížím i noční
dávku na 500 mg, kontrola opět začátkem září. Takže po tom
nočním snížení budu na polovině původní dávky.
Je to super, jsem neuvěřitelně
vděčná a ráda. Jenom teď, jak je noční dávka vyšší než
denní, mám opět své noční problémy. Noční dávka mě poměrně
dost utlumuje, spím velmi tvrdě a ráno jsem jak praštěná palicí
po hlavě a trvá mi tak do desíti dopoledně, než se „rozjedu“.
Ale to bylo i posledně a po snížení noční dávky se stav
postupně zlepšil což, doufám, nastane i nyní. Další zlepšení
které při snižování léků pozoruji je to, že už mi tolik
nevadí zářivkové světlo (studené) v kanceláři. Dříve jsem s
tím měla obrovské problémy, musela jsem si dokonce do kanceláře
pořídit extra brýle s lehce zabarvenými skly do žluta. Nyní už
to zvládám i s těmi „obyčejnými“.
Co už asi „lepší nebude“ je
pravděpodobně moje jízda na inlinech. Přes veškerou moji snahu,
se nelepším. Nejenom, že na to nestačím s dechem (a to už
opravdu lepší nebude) nedochází u mě ani k žádnému zlepšení
stylu jízdy - o nějakých dovednostech ani nemluvě. Nevím, jestli
není na čase si přiznat, že některé věci mě prostě v životě
minuly....
„Jiný to nebude, děkuji osude,
jiný to nebude, děkuji osude, jiný to – finito!“
Jaromír Nohavica
P.S. Ale zase fůra dobrých věcí mi za tu dobu s Emmou do života přišla!
Komentáře
Okomentovat